Vážené kolegyně a vážený kolego,
s pozorností a s velkým potěšením jsem přečetl Váš článek k lesní pedagogice v LP 12/2015. Jsem skutečně překvapen, jak věcně a znale přistupujete k dané látce pod staroslavným titulkem. On sám naznačuje frekvencí svého výskytu v poslední době, že by bylo nanejvýš potřebné zamýšlet se nad budoucností lesnictví, kam vlastně jde a proč. Podle mého mínění je velice akutní otázkou, zda udržovat sektor ve stavu v podstatě stále jako kdysi za císař pánů, zda tohle pořád ještě odpovídá rozvoji a potřebám společnosti anebo už jen početně omezené zájmové skupině.
Myslím opravdu, že se tohle velice týká též lesní pedagogiky. Jde přece v samé podstatě o smysl lesnictví a jeho péče o lesy. Myslím, že právě tohle jste vystihli svým  věcným pojetím lesnických aktivit jako nezbytnosti, má-li se jednat o lesní pedagogiku, neboť lesy nejsou jen přírodním objektem. Mám za to, že by nebylo zbytečné výrazně zdůrazňovat, že lesnictví je péčí o lesy podle potřeb lidské společnosti, jedná-li se o lesy v kulturních a obytných krajinách. Skutečně lesní pedagogika by tohle neměla opomíjet či vědomě skrývat, ale vycházet z toho, že
1. lesy jsou ze zákona vlastnictvím různého druhu, vždy konkrétních vlastníků a nikoli místem pro veřejné manifestace toho, co si kdo myslí o lesích, 2. jsou ze zákona nemovitostí zvláštního charakteru s možným jen zákonným omezením vlastnických práv jako obnovitelný přírodní zdroj biomasy pro trh a zároveň též nenahraditelná složka životního prostředí obyvatelstva, 3. cokoli je ve veřejném zájmu požadováno od soukromých vlastníků lesa nad rámec povinností podle zákona, může být jen jejich možnou dobrovolnou službou veřejnému zájmu za úhradu všech nákladů včetně obvyklého zisku, nikoli tedy něčím, co musí strpět!. 
Domnívám se s radostí, že z vašeho článku jasně vyplývá, že i vy v tomto pojetí lesů uvažujete a věcně oťukáváte řádku z toho plynoucích témat pro lesní pedagogiku. 
Velmi si cením toho, že jako členové pedagogického institutu si uvědomujete, že lesní pedagogika ba i výuka může svým zaměření velice snadno nahrávat soudobým nadšencům, kteří v lesích vidí pouze ekosystém k volnému nakládání jakýmkoli způsobem podle idejí a zámyslu zájmové skupiny s jenom jedním jediným hlediskem. A to přesto, že nakládání se stavem lesů v územním měřítku může měnit přírodní procesy, je tedy podle přírodních zákonů nakládáním s krajinou a jejím životním prostředím. Tedy něčím, co nelze činit s jediným hlediskem bez rizik environmentálních i sociálních. Tohle je známo už celkem dobře víc než sto let a nevědomost nelze mít za omluvu, ani tehdy, kdyby se o důsledcích bádalo podle světových standardů jenom dílčích vědních oborů a poznatky jiných věd - např. lesnických a environmentálních - se opomíjely. 
Děkuji vám za vaše myšlenky a podněty podle mého názoru věcné, vynikající a tolik potřebné. Přeji vám, aby se vám dařilo uplatňovat podněty takto promyšlené v naší nejen lesnické "přelomové době", jak se na ni snažili upozornit ještě na samém začátku XXI. století i evropští zástupci IUFRO s ohledem na světem se valící ideologii jednohlediskového ekonomismu. Přeji vám, abyste vkládali do hlav mladé generace lesníků vědomostmi podloženou hrdost, že pečují o trvalost, nepřetržitost a účinnost jak obnovitelného přírodního zdroje tržních komodit pro společnost prospěšných, tak nenahraditelné složky životního prostředí také pro obyvatelstvo v kulturní a obytné krajině. Lesnictví může a mělo by pro společnost nabízet mnohem víc než 0.6-1,6 % HDP. Ovšem mlčením k ideologickým mániím se podporuje ve veřejnosti to, co mladí slýchají v postmoderní éře na jiných školách, ba i čtou z průzkumů veřejného mínění: že prý největším nepřítelem lesů jsou lesníci. Už před lety přinesla naše LP názor, že jde o jakési "mene tekel", poslední varování pro lesnictvo. Tady tedy velice rád vidím s vámi mladými velkou úlohu lesní pedagogiky, našich škol vůbec a také lesnických médií. Zdraví vás a s podstatou vašich myšlenek se ztotožňuje Vladimír Krečmer.